Historie skupiny Greenhorns

2005

26. května křtí Greenhorns v Redutě nové album Těm, kteří už tu nejsou, které vydal Multisonic. 11. října slaví kapela v divadle U hasičů 40 let koncertní činnosti.

2004

V srpnu vychází průřezové dvojalbum Rovnou, tady rovnou.

2003

V květnu křtí Greenhorni nové album Dalas.

2002

CZ kapely odchází banjista Ilja Herain a klávesista Mirek Roček. Nahrazují je Eda Panschab a David Babka (steel–kytara). V březnu vydává Universal u příležitosti 60. narozenin Honzy Vyčítala dvojalbum 60.

2001

6. – 12. září 2001 se zúčastnili Greenhorns 2. českého country festivalu v New Yorku a na řece Delaware v Campu Ascalona a stali se nedobrovolnými svědky útoku na Twins na Manhattanu. V důsledku těchto událostí museli odvolat několik vystoupení nejen v New Yorku ale i doma, neboť na několik dní byla uzavřena všechna letiště.

2000

V chebském nakladatelství G+W vycházejí dva díly zpěvníku „Greenhorns a Honza Vyčítal“, kde jsou texty i notový záznam všech doposud vydaných písniček od Greenhornů. Vyčítal natáčí v New Yorku snímky pro klip jeho nového alba „V baru Zlatá Praha“. Greenhorns, Věra Martinová, Ing. Miroslav Černý, Wabi Daněk a Miloš Dvořáček odlétají do USA na několikadenní „I. český country festival v USA“. Na sklonku roku převezmou Greenhorni od Venkowa zlatou desku za album „Greenhorns 93“ a cenu Country radia za nejfrekventovanější kapelu na vlnách Country radia za rok 1999.

1999

Odchází bubeník František Donáth, nahrazuje ho Václav Šváb, Honza Vyčítal pro potíže s prstem levé ruky přestává hrát doprovodnou kytaru a tak na mandolinu, housle a klávesy přichází Miroslav Roček. Petr Kocman natočí své sólové album „Dej country štěstí“. Greenhorns odlétají do USA a Kanady.

1998

Greenhorni natáčejí pro ČT v Národním domě na Smíchově pořad „Svou káru táhnu dál“, pro Venkow nové album amerických lidovek s hosty Pavlem Bobkem, Věrou Martinovou a Jiřím Suchým . Honza Vyčítal točí své album „Zvířecí farma“.

1997

Greenhorni pořádají jubilejní Saloon v národním domě na Smíchově za účasti bývalých členů Karla Vágnera, Petra Bryndače, Marka Čermáka a Jana Jedličky.

1996

Jana Hromase, který se vrací ke svým Kučerovcům, vystřídá Milan Černý (basová kytara). Kapela natáčí pro Venkow další album australských písní.

1995

Odchází Vladimír Štýbr a Tomáš Linka, které nahrazují Jan Hromas (akustická basová kytara) od Kučerovců a Petr Kocman (zpěv, foukací harmonika, sólová kytara) z Daňového úniku. Greenhorni oslavují v Lucerně 30 let trvání kapely. Odchází Aleš Maudr, kterého nahrazuje Ilja Herain (banjo, zpěv) a Greenhorni odlétají znovu do Austrálie. Honza Vyčítal natočí sólové album „Modlitba za Wimpyho a Wabiho“.

1994

Greenhorni nadšeni pobytem v Austrálii dojednávají další zájezd na příští rok.

1993

Greenhorni odlétají koncertovat a sbírat australské lidovky a tzv. „bushman songs“ do východní a jižní Austrálie. Velikonoce stráví ve Snow Mountains na čundru s česko–australskými trampy. Vracejí se s množstvím hudebního materiálu, ze kterého vzniká ve studiu Venkowa australské album. Honza Vyčítal natáčí podle amerického vzoru ve stodole sólové album „Pivní džíp“, též pro vydavatelství Venkow.

1992

Začíná spolupráce s vydavatelstvím Venkow, kde Greenhorni natáčejí album „Country Saloon“, zpívané anglicky.

1991

Greenhorni natočí s americkým zpěvákem Rogerem Latzgo singl zpívaný anglicky (Battledress / To tenkrát v 45) a odcházejí ze stáje Supraphonu. Na podzim znovu na měsíc odlétají do USA a Kanady. Honza Vyčítal natáčí další své sólové album „Když jsme opustili Prahu“.

1990

Jelikož počet Greenhornů (10) není v nových podmínkách ekonomicky únosný, loučí se kapela s J. Hnykem, P. Králem a Z. Kryštofem. K nim se o své vůli připojí M. Hoffmann a F. Kacafírek a založí Nové Zelenáče Mirka Hoffmanna. Pro československou televizi natočí Greenhorni ( a mnozí ex–Greenhorni) medailon „Greenhornům je 25“. Na květnových oslavách osvobození Plzně se píseň Honzy Vyčítala „To tenkrát v 45“ musí opakovat v přímém přenosu neb si to nadšení Plzeňáci vynutí. Ke Greenhornům přichází od skupiny Renesance bubeník (zpívající) František Donáth. Bývalý manažer kapely Josef Motyčka zařizuje v USA a Kanadě první šňůru koncertů pro krajany a úspěch zájezdu předčí očekávání. Greenhorni poprvé vidí Mekku country, město Nashville. Honza Vyčítal natočí po návratu pro Multisonic své sólové album „Semtex“.

1989

Zájezd do Švýcarska (s bratry Ryvolovými, W. Daňkem a J. Nedvědem). Již při hraní na revolučních mítincích se vrací kapela zpátky k původnímu názvu Greenhorns.

1988

Odchází Marko Čermák, který si založil vlastní skupinu Paběrky. V Elspe jako každoročně celé léto.

1987

Ze skupiny Kanafas, která se rozpadla, přichází zpátky Tomáš Linka, odjíždí s částí kapely do Elspe.

1986

Za vidinou své vlastní kapely Křoví odchází Vít Tučný. Ve studiu K. Vágnera se natáčí LP „Zálesácká bowle“, část kapely čeká Elspe.

1985

Zelenáči natáčejí LP „Mistr Čas“ a část kapely opět v létě nastupuje na prkna, která znamenají Elspe.

1984

Mimo zájezdů po republice a účinkování v Elspe natáčejí Zelenáči opět s režisérem P. Vantuchem profilový pořad „Tak hoši jedem!“, ve kterém účinkuje Jiří Wimmer v mnoha rolích a ve kterém „ožívají“ kreslené postavičky Honzy Vyčítala.

1983

Zájezdy po vlastech českých od června do září část Zelenáčů opět v Elspe.

1982

Část Zelenáčů opět tráví celé léto v Elspe, pro československou televizi natáčí kapela profilový pořad „Řidič tvrdý chleba má“ s režisérem P. Vantuchem, v celém posazu pak zajíždějí ještě jednou do západního Německa.

1981

Od Poutníků přichází František Kacafírek (housle). Většina Zelenáčů odjíždí na turné po Polsku. Ing. M. Černému ze Supraphonu se (oproti Pantonu) líbí nápad vytvořit album australských lidovek a tak kapela natáčí „Oheň z dříví eukalyptu“. Absolvuje také zájezd do západního Německa a Lucemburska s hostem Jirkou Wimmerem. Část skupiny hraje poprvé celé léto v Elspe (z. Německo) v přírodním amfiteátru před produkcemi her K. Maye, ve kterých účinkuje slavný Pierre Brice v roli vůdce Apačů.

1980

Od Máků přichází Aleš Maudr (kytara, zpěv), na zájezdech se Zelenáči hostuje Jiří Wimmer. Na Pantonu začínají tvrdé tlaky, aby se vydávala jen česká tvorba a tak se Zelenáči vracejí po letech zpátky do lůna Supraphonu.

1979

Z kapely Zvonky přichází Miloslav Totter a odchází Petr Bryndač. Po operaci hlavy lékaři nařídí také Josefu Šimkovi, aby zanechal aktivního koncertování. Panton vydává LP „Ridič tvrdý hleba má“, pojmenované podle parodie na Vodičkovu verzi, která se stává hitem.

1978

Znovu vycházejí pomaloučku, polehoučku Vyčítalovy kresby v Dikobrazu, čímž se Vyčítal vymaňuje ze sevření a domlouvá s režisérem V. Sísem spolupráci Zelenáčů při natočení hudby i obrazu pro film „Balada pro banditu“. V ústeckém rozhlasovém studiu natáčejí Zelenáči LP „Řidič tvrdý chleba má“. Josef Šimek začíná mít vážné zdravotní problémy.

1977

Zelenáči se v podstatě stále omezují na zájezdové účinkování, protože Vyčítal má zákazem velmi svázané ruce. Koncem roku odchází za šéfredaktorem Dikobrazu J. Beštou s dotazem, nedalo–li by se přece jenom nějak publikovat kresby a odchází s příslibem pokusu.

1976

Po dvou letech vychází další LP, na kterém je tvrdě cítit okleštěnost textů a nový požadavek Pantonu, abyl alespoň polovina písniček byla i s melodiemi z domácí produkce. Ze skupiny Ohaři přichází Zdeněk Kryštof (dobro, steel-kytara). Písnička „Dívka s vlasem medovým“ se stává hitem.

1975

Se skupinou vystupuje Antonín Pokorný v roli „pytláka Říhy“. Zelenáči se snaží udržet tradici smíchovských „Saloonů“, jinak se jejich činnost omezuje jen na objíždění republiky se zájezdovým programem, neboť zahraniční účinkování či televizní studia jsou pro ně tabu.

1974

Při rekvalifikačních zkouškách jsou Greenhornům sníženy honoráře. Vyčítal předává pro tuto příležitost kapelníkování P. Bryndačovi, který jediný absolvoval konzervatoř. Labutí písní této kapelní sestavy je LP album „Písně větru z hor“, televizní film Vítka Hrubína „Zelenáči v bílém“ a poslední společné účinkování v zábavním parku v Helsinkách. Po kapelním pokusu o puč odchází P. Novotný k ústeckým Fešákům, s ním tam odcházejí i Michal Tučný a Tomáš Linka. Josef Dobeš odchází ke skupině Teskar. Přicházejí Pavel Král (z bývalých White Stars – kytara, zpěv), bubeník Jaroslav Hnyk a bratr Michala Tučného Vít (elektrická kytara, zpěv). Vyčítalovo jméno se z politických důvodů nesmí objevit ani na deskách, ani na stránkách tisku, kapelu vede oficiálně Bryndač, Vyčítal textuje pod cizími jmény. Začíná tvrdá normalizační cenzura textů.

1973

Od Mustangů se vrací Petr Bryndač a Rudé právo v rámci ideologického tažení proti pop–music zaútočí na kapelu, což má za následek sankce ze strany Pražského kulturního střediska, kde se začínají připravovat povinné rekvalifikační přehrávky s politickým pohovorem pro všechny zastupované. Greehorni a Rangers mají převzít Zlaté štíty Pantonu za nejprodávanější tituly. Na slavnostním předávání v Jaltě je oběma kapelám tajně oznámeno, že z ideologických důvodů jim Panton nesmí ceny předat.

1972

Začíná přituhovat a Pražské kulturní středisko pod jehož agenturou Greenhorns účinkují přikáže všem souborům „počeštit“ názvy, jinak zruší oprávnění k účinkování. Greenhorni jsou donuceni se přejmenovat na Zelenáče. Panton zatím z obchodních důvodů používá český i anglický název, který se objevuje i na druhé LP desce.

1971

Country nadšenec režisér Vítek Hrubín natáčí z písniček, které vycházejí na první LP desce medailon „Když náš táta hrál“, který velice fundovaně a vtipně režíruje. Smíchovské „Saloony“ se přes léto stěhují do zahradní restaurace v Riegrových sadech. Stává se tradicí, že ve svých „Saloonech“ dávají Greenhorni příležitost mladým country kapelám, takže většina později známějších kapel má odrazový můstek právě tam. P. Novotný konferuje skupinu i při zájezdech.

1970

Greenhorni měsíc vystupují ve východním Berlíně v pořadu „Ein Kessel Buntes“, po návratu odchází Petr Bryndač k Mustangům a Vyčítal končí existenci skupiny White Stars přijetím Mirka Hoffmanna a Tomáše Linky ke Greenhornům, s nimiž natáčejí LP desku. Vzniká tak nejsilnější sestava kapely tzv. „Zlatá éra“ a repertoár z této doby je možno dodnes slýchat všude, kde se spontánně zpívá. Pro českou televizi natáčejí Greenhorni svůj první profilový pořad v experimentálním studiu v Ruzyni. Vyčítal získává cenu za texty na II. Folk & country festivalu v Lucerně, kde se Greenhorns umisťují za vítězným Spiritual kvintetem. V Domě kovoprůmyslu na Smíchově začínají první greenhornské pravidelné pořady, ze kterých se časem stanou legendární smíchovské „Saloony“. Pořady nejdříve konferuje Honza Vyčítal s Michalem Tučným, později M. Černý, Eduard Hrubeš a nejdéle Petr Novotný, s kterým se Greenhorns seznamují při rozhlasovém Mikrofóru.

1969

Přichází opět Petr Bryndač s houslemi a Michal Tučný absolvuje první vystoupení s Greenhorny, stále ještě odmítá zpívat česky i přes Vyčítalovo velké naléhání. Camp Club se přestěhoval z Jezerky do hotelu Tichý na Žižkově. Do kapely přicházejí Vladimír Štýbr (kontrabas) a Josef Dobeš (steelkytara). Greenhorni vítězí na I. Folk a country festivalu v Praze, přecházejí od Supraphonu k Pantonu, kde mimo prvního singlu natáčejí společně se Spiritual kvintetem a White Stars i první LP desku „Písně amerického Západu“. Michal Tučný začíná zpívat česky a kapela pravidelně účinkuje ve společných pořadech se skupinou Rangers v Dopravních podnicích. Michal Tučný se poprvé objevuje na obrazovce, kde s Greenhorny zpívá v pořadu „Mates“ písničku „Rovnou, tady rovnou“, která se stává později hitem.

1968

Greenhorni natáčejí ve studiu Supraphonu EP desku a v Ústí nad Labem získávají další Portu na festivalu trampské a country hudby. Po sovětské invazi hrají 24. srpna v západoněmeckém Erlangenu na univerzitě a koketují s emigrací. Zpátky se vrací pouze banjista Marko Čermák a v Praze koncertuje se svou skupinou „White Stars“, kterou si již před Portou založil jako „odpočinkovou“ kapelu. Koncem roku se Greenhorni vracejí, ovšem bez houslisty Václava Češky (který tam dostal možnost pokračovat na univerzitě ve studiu). Honza Vyčítal po návratu navazuje první kontakty s Michalem Tučným, odcházejícím od skupiny Rangers, kde zpívá výhradně anglicky.

1967

Ze skupiny odcházejí Jiří Fallada a Petr Bryndač, které nahrazují Karel Vágner (kontrabas) a Václav Češka (housle). Greenhorni získávají první oficiální přehrávky pro profesionální vystupování. Časem vystřídá Karla Vágnera u basy „hejkalovský“ basista Jan Jedlička (zvaný Plivník), ale to až po dalším účinkování v čs. televizi v pořadu „Až zmlknou tranzistory“. Na festivalu Porta v Ústí nad Labem získávají Greenhorni jednu z trofejí a ve studiu Supraphonu natáčejí hrdě svůj první singl.

1966

Greenhorni začínají pravidelně týdně koncertovat ve svém „Camp Clubu“, kam si zvou jako hosty trampské skupiny a kde promítají i grotesky a krátké filmy během večera. „Camp Club“ různě kočuje (restaurace v Riegrových sadech, Karlínská beseda, až nakonec zakotví na dlouhý čas v Praze 4 „Na jezerce“). Mimo svou „domovskou“ scénu účinkují Greenhorns též v „Luxoru“ na Václavském náměstí a objíždějí republiku v estrádě T. Hořínka „Šest strun v údolí“ a svým vlastním pořadem „Mou židlí je sedlo“. Poprvé vystupují v československé televizi v pořadu „Hvězdy zatím bez nebe“ a poprvé prorážejí „železnou oponu“ do Západního Německa, kde účinkují ve studentských klubech a veškeré diety proměňují za desky s americkou hudbou (u nás v té době zcela nesehnatelnou) a textil Leviho Strausse.

1965

…v beatovém klubu Olympic. Po absolutním krachu před ortodoxně vyučeným beatovým publikem se zařekli, že na prknech znamenajících svět už nikdy, avšak pozvání na soutěž trampských skupin v Radiopaláci přece jenom neodolali. Po velkém úspěchu tamtéž je obsadil redaktor Jaroslav Jakoubek do „Defilé Mikrofóra“ v prosinci 1965, kde si poprvé v rozhlasovém přímém přenosu zahráli pět písniček. To je utvrdilo zůstat. Kapelu vede J. Vyčítal.